archimandrita
PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund von Freimann-Geyersburg, PhD., M.A., Dr.h.c.
velmistr řádu
inv. 28.05.2000

Curriculum vitae

Velmistr Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého Eugen Sigismund von Freimann-Geyersburg se narodil 21. května 1961 na den svátku sv. Konstantina Velikého a jeho matky Heleny (Gregoriánský kalendář) v dnešní oblasti severních Čech, dříve Sudety, ve městečku  Duchcov, kde na zámku prožil poslední léta svého života světově známý Giacomo Girolamo Casanova , který zde i následně nalezl místo svého posledního odpočinku.

Rodina velmistra má německo-ruské kořeny a je spojením německé větve bavorských a baltských Němců, kteří dlouhodobě byli ve službách ruské carské rodiny, přičemž manželky byly převážně ruského původu, kdy například babička velmistra pocházela ze starobylého kozáckého rodu Sič-Sičuk (německy Sytsch von Sytschuk). Otec velmistra se ještě narodil v sibiřském městečku Prokopjevsk poblíž Novokuzněcka, kde prožíval vyhnanství a napsal i své některé romány známý ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij.  Rodina velmistra se později v době bolševizace Ruska uchýlila do emigrace. Větší část rodiny byla v době komunizmu popravena, včetně dědy velmistra Josefa Ferdinanda v. Freimann, který byl uvězněn 20. června 1937 následně po roce věznění 14. listopadu 1938 v Novosibirsku odsouzen za špionážní a diverzní činnost a popraven dne 10. 2. 1942 v Gulagu Krasnojarského kraje na Sibiři.

Náhled do rodové historie

V historii rodiny se můžeme setkat s některými jazykovými přepisy rodinného jména Freimann, Freymann,  Fraiman , komolenina příjmení hlavně byla způsobena v době působení v carských službách, kdy se používalo ruského přepisu na  Фрайманн v příjmení s měkkým „i „ místo „ypsilon“, následně tak docházelo k dalším jazykovým nepřesnostem v překladech z ruštiny do cizích jazyků.

Obr.: Historický dekret

Samotné rodinné jméno Freimann bylo v bavorskýchv dokumentech zmíněn již v roce 948/957 pod názvem „Frienmannun“. Jménem Freimann byli označeni členové rodiny, kteří byli osobně svobodní a měli nárok na úroky z půdy, tzv. Freimen nebo Barschalken. Členové rodiny byli tudíž svobodní a nezávislí lidé v jihovýchodním Bavorsku a Rakousku zároveň od 8. do 13. století byli hospodáři na fiskální půdě výměnou za výhody, a poté i částí vévodského služebního týmu (družiny). Následně od středověku se ustálil pro určitou skupinu včetně Freimannů německý titul Edler. Titul, který se užívá v Bavorsku a Rakousku a odpovídá rytířské šlechtické hodnosti.

Obr. Sídelní hrad Geyersburg – dobová rytina.

Ve 13. století se bavorská větev Freimanů spojila s městskou šlechtou Gyr/Geyer von Geyersburg, která pravděpodobně původně sídlila v Gailenkirchenu a patřil ji hrad Geyersburg  a byla spřízněna s Weldnery. Poprvé byl rod zmíněný v listině z roku 1310. V roce 1402 byl Geyersburg, vybudovaný jako „stainen haus neboli kamenný zámek“, a byl lénem Hohenlohe ve vlastnictví Hanse Feldnera, zvaného Geyer III. Následujícího roku jej město Hall vykoupilo a v roce 1406 prodalo Rudolfu von Münkheim. Po jejich vymření v roce 1507 přišly Geyersburg a Lindenhof do majetku císařského města. Další významná zmínka je o bavorské rodinné větvi v osobě Johanna Wolfganga von Freymann (1546-1610) říšském vicekancléři, který v roce 1586 získal zámek Mühlfeld u jezera Ammersee, který později vyměnil v roce 1596 s vévodou Vilémem V. Bavorským za hrad Randeck.  Velmistr Eugen, po zvolení do vedení Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého, začal užívat i toto druhé rodové příjmení  Geyersburg.

Obr.: Dobývání hradu Geyersburg

O baltské větvi, kam se postupně Freimannové rozšiřovali je zaznamenána skutečnost, že 20. srpna 1666 byl švédským králem Karlem XI.  uveden mezi švédskou šlechtu generální pobočník a major ve Švédské službě Johann Neumann, jehož matka byla za svobodna von Freimann z bavorské větve rodu, tudíž přijímá německé jméno rodu po matce – v. Freymann  a dosvědčuje to i skutečnost, že šlechtický dekret nebyl napsán ve švédštině, ale je psán v němčině.

Obr.: generálporučík Ferdinand v. Freimann (1725-1796)

V tomto okamžiku dochází ke splynutí bavorských a baltských Freimannů s převážnou většinou baltské šlechty a to sňatky a rodovými vazbami. Známá spojení jsou s rody von Brunnow, von Krüdener, hrabat a baronů  von Wrangell , von Tiesenhausen a mnoha dalšími.  Následně se objevují Freimannové i v carských službách, kde známý je předek generálporučík Ferdinand Magnus von Freymann ,rusky: Фёдор Юрьевич Фрейман Fjodor Jurjevič Freimann; (1725 -1796 Waimel-Neuhof), který ve službách ruské říše byl přidělen k Orenburskému sboru a zúčastnil se potlačení Pugačevova povstání, jako velitel oddílu 5 000 mužů. Podařilo se mu dobýt Jajck a pevnost Tatiščev. Povstání nakonec skončilo vítězstvím carských vojsk pod vedením Alexandra Suvorova na počátku roku 1775 a také dopadením a popravou Pugačeva.

Do ruských dějin se samozřejmě zapsalo více členů rodiny Freimannů a to v různých armádních hodnostech jako byl generálmajor  Reinhold Johann v. Freimann (1680-1736),   generálporučík Karel Otto von Freimann ( *1788 – +1858);  generálmajor  Otto Rudolfovič von Freimann (narozen Litevská gubernie 1849 –zemřel 1924 Helsinky, Finsko); generálmajor Nikolai Konstantin von Freimann (* 24.02.1851 Kyjev – † 26.04.1904 Taškent); generálmajor Eduard Karel von Freimann (*1855- +1920);  gardový kapitán Arthur-Wilhelmale von Freimann (*1866- +1903), i významný ruský šachista kapitán Sergej von Freimann.

Obr.: generálporučík Karel Otto  v. Freimann (1788-1858)

Fraimannové jsou již od roku 1785 a to Karlem Ludvikem von Freimann uváděny v ruských pramenech jako ruská služebná šlechta, což vzniklo tím, že začleněním pobaltské oblasti do Ruské říše došlo k uznáním práv a výhod livonské ( 1710 ) , estonské ( 1712 ) a kurlandské ( 1728-1747 )  šlechty, která následně byla klasifikována jako ruská  Právo na titul v pobaltských státech bylo uznáno v roce 1846 těm jménům, která v době připojení území k Rusku byla zapsána v matrikulách šlechty a byla v nich nazývána barony (například von Baer , ​​von Wetberg , von Wrangelvon Richter , von Orgis-Rutenberg , von Klüchtzner , von Koskul , von Nettelhorst ).

Baroni měli právo být oslovováni jako „Vaše ctihodnosti“ (jako šlechtici bez názvu) nebo „pan baron“. Rodinné klany byly uvedeny v 5. části šlechtických genealogických knih (viz také šlechtické Hodnosti v Ruské říši).

Na konci 19. století bylo v Rusku bráno v úvahu asi 240 baronských rodů, především představitelů baltské šlechty. V Ruské říši bylo také dalších 88 zahraničních baronských rodin. Znovu byly vydány listiny baronské důstojnosti: v letech 1881 – 1895  – 45, v letech 1895 – 1907  – 171.

V dnešní době větve rodu působí převážně v Baltských zemích, Německu, Rakousku, Rusku, Čechách, Švýcarsku, Itálii a dalších zemí, kde se Freimannové (Freymann,Фрайманн) postupem dějin usídlili.

Současnost

Mládí prožívá velmistr v rodném městě Duchcově (Dux), kde dokončil v roce 1976 základní školní docházku na Základní škole A. Sochora. Střední elektrotechnické vzdělání získal v roce 1980, na dnes již zaniklém SOU v Litvínově, v oboru elektromechanik. Po škole nastoupil zákonem povinnou dvouletou základní vojenskou službu u VÚ 1745 Bor u Tachova, ale odmítl podepsat služební přísahu věrnosti komunistickému režimu, z důvodu popravy jeho rodinných příslušníků komunistickým režimem. Prošel následně různé pracovní profese a usiloval se několikráte dostat na vysokoškolská teologická studia, což mu bylo komunistických režimem zabráněno. Jedna z podmínek k přijetí ke studiu byla loajalita ke komunistickému režimu nebo podepsaní spolupráce s komunistickou tajnou policií (StB). Obojí demonstrativně odmítal. Z důvodu politického pronásledování a jeho zapojení do tajných struktur církve odchází, na základě doporučení katolického arcibiskupa pražského Františka kardinála Tomáška do emigrace, aby v Římě zahájil svá celoživotní studia.  Po dvou letech pobytu v Římě byl zvolen prefektem římské koleje Pontificium Collegium Russicum (Russicum). Cílem této Papežské ruské koleje byla výchova tajných kněží a misionářů.

Studia započal na Pontificia Universitas Lateranensis Roma, kde v roce 1990 dokončil bakalářské studium filozofie se specializací pedagogika a psychologie, udělen Bc. filosofie (nostrifikováno UK v Praze).

V době 1990 – 1993 byl studentem v bakalářském teologickém programu na Pontificia Universita Gregoriana Roma, ale další teologická studia dokončil v roce 2002 na Prešovské univerzitě v Prešově v magisterské studium pravoslavné teologie akademickým stupněm Mgr. V roce 2008 vykonal rigorózní zkouška a udělen titul ThDr.

Obhájil diplomovou práci na téma: „Úvod do studia církevního práva“ – vyšlo knižně
Obhájil rigorózní práci na téma: „Farnosti v Ruské pravoslavné církvi.  Církevně-právní rozbor“  – vyšlo knižně

2003 – 2006  uskutečnil na Prešovská univerzita v Prešově, doktorandské studium v oboru pravoslavné teologie a udělen titul PhD.

Obhájil doktorskou práci na téma: „Právní postavení Pravoslavné církve v českých zemích a Slovensku z pohledu kánonů a církevního práva“ vyšlo knižně

2009 – 2011 Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha (dnes University College
Prague -UCP),
magisterské studium v oboru mezinárodních a diplomatických studií, udělen titul Mgr.

Obhájil diplomovou práci na téma: „Diplomacie Vatikánu v letech 1938 -1945

2011 – 2012 Vysoká škola Sládkovičove (dnes Vysoká škola Danubius), rigorózní řízení ve studijním programu veřejná politika a veřejná správa udělen titul PhDr.

Obhájil rigorózní práci na téma: „Řešení problémů ve společnosti politikou“

2008 – 2013 York University USA, magisterské studium práva, udělen titul M.A., uznáno a  opatřeno Apostilou

Obhájil diplomovou práci na téma: Laws and legal regulations of the European Union for the activity of churches“ (Zákony a právní předpisy Evropské unie pro činnost církví)

2008 – 2013 International Prague University, studium komerčního (obchodního) práva, pouze pro rozšíření znalostí v problematice. Udělen DIPLOM o absolvování studia.

Závěrečná práce:  „Obchodní právo a obchodní soudnictví ve vnitřním hospodářském prostoru Evropské unie“

2016 – 2016  Akademie Vězeňské služby České republiky, základní příprava pro pracovníky Vězeňské služby České republiky. Udělen DIPLOM o absolvování studia.

V době zahraničních studií také velice často pobýval u Řádu německých rytířů (Německý řád), ke kterým má hluboké přátelské vztahy do dnešních dní.

Duchovenskou činnost zahájil v roce 1995 v Pražské pravoslavné eparchii, která je součástí  Pravoslavné církve v českých zemích a Slovensku. Náplní práce byla: práce s vězni (ve věznici na pozici vězeňský kaplan, vychovatel), přednášková činnost na Pravoslavné teologické fakultě Prešovské univerzity v oboru kanonického a ústavního práva ( po dobu 8 let), jako předseda Revizní a kontrolní komice Pravoslavné církve v českých zemích a Slovensku vedení kontrolní a revizní komise pro Českou republiku (12  let), zajišťování rozvoje vzdělávání a zodpovědnost za personální  obsazení a konkurzní řízení, dozor na dodržování předpisů a zákonů, práce s národnostními menšinami, podpora zdravotně postižených, také čtyři roky byl členem zastupitelstva města Teplice.

V roce 2013 přešel do jurisdikce Ukrajinské autokefální pravoslavné církve, která se na základě Tomosu patriarchy konstantinopolského sjednotila s dalšími pravoslavnými denominacemi na Ukrajině a dnes působí pod názvem a s přiznanou autokefalitou Pravoslavná církev Ukrajiny.  Dále působil ve věznicích a pracoval s vězni a sociálně slabými skupinami. Zároveň byl pověřen patriarchou kyjevským a celé Rusi-Ukrajiny Filaretem vedením Duchovní mise Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu pro ukrajinské pravoslavné věřící v České republice.

Duchovní hodnosti:

Jáhenské svěcení: 23.04.1995 – světitel + Dorotej (Dimitrij Georgievič Filip), arcibiskup pražský a metropolita Pravoslavné církve českých zemí a Slovenska

Kněžské svěcení: 10.09.1995 – světitel + Dorotej , (Dimitrij Georgievič Filip),  arcibiskup pražský a metropolita Pravoslavné církve českých zemí a Slovenska

Mnišský postřih: 18.03.2013 –  + Izaiáš (Slaninka, ThDr., Dr.h.c.) vikární biskup olomoucko-brněnské eparchie (v současnosti olomoucko-brněnský arcibiskup)

Igumen (opat): 24.04.2013+ Simeon (Jakovljevič, ThDr.) arcibiskup olomoucko-brněnský a metropolitní správce Pravoslavné církve českých zemí a Slovenska

Archimandrita (arciopat): 28.05.2017 –  + Makarij (Mykola Ivanovych Maletych), metropolita Kyjevský a celé Ukrajiny UAPC

Obr.: Ustanovení archimadritou. Obřad vedl biskup zakarpatský Viktor  (Beď) z pověření metropolity Makárije.

Angažovanost  

Obr. Velmistr v kapli Skitu sv. Konstantina a Heleny v Teplicích, kde je představeným a má svoji rezidenci..

Velmistr
International Equester Ordo Sancti Constantini Magni – Rytířský řád sv. Konstantina Velikého
WEBSITE: https://www.ordosancticonstantini.website/

Představený
Duchovní mise Pravoslavné církve Ukrajiny v České republice
WESITE: https://pcoteplice.eu/

Předseda
Asociace pravoslavných křesťanů v České republice

Prezident
Bratrstvo pravoslavné mládeže v České republice

Předseda
Pravoslavní křesťané v Mostě, z.s

Předseda
EZDRÁŠ z.s.
WEBSITE: https://pressezdras.blogspot.com/

Prezident
INTERNATIONAL ASSOCIATION OF JOURNALISTS
WEBSITE: https://www.presscrew.org/

Ředitel – rektor
Akademie sv. Klementa z.ú.

Akademik
Russian Academy of Natural Sciences (RANS)
WEBSITE: https://raen.info/

Udělená vyznamenání

  • Věrnostní kříž řádu sv. Konstantina (Česko)
  • Řád bratrstva Krista Pána (Gruzie)
  • Řád Byzantského Orla se zlatou hvězdou (Česko)
  • Velkokříž sv. Konstantina (Česko)
  • Řád Jaroslava Moudrého (Rusko)
  • Zlatý rytířský kříž Rytířského řádu Římských Orlů (Maďarsko)
  • Plaketa Alexandra I. (Rusko)
  • Záslužný řád I. třídy Evropské akademie (Německo)
  • Řád sv. Cyrila a Metoděje (Česko)
  • Velkokříž Templářského řádu (Velká Británie) – uděleno čestné členství a rytířský titul
  • Záslužný kříž sv. Konstantina a Heleny (Česko)
  • Záslužný řád Armády České republiky (Česko)
  • Řád sv. Konstantina Filosofa (Řecko)
  • Medaile Evropské akademie (Německo)
  • Řádová medaile za zásluhy Královského rytířského řádu Točenice – ordo Torse (Česko)
  • Řád za rozvoj Kozáckého hnutí (Rusko)
  • Řád důstojnosti Mezinárodní ligy Ochrany Lidských práv (Rusko)
  • Řád k 60 výročí vítězství Státní dumy RF (Rusko)
  • Velkokříž Královského rytířského řádu Točenice – Ordo Torse (Česko) – uděleno čestné členství a rytířský titul

Přehled vydaných publikací:

E.S. Freimann, Úvod do studia církevního práva, 2002 Teplice, BTI Centrum, s. 93

E.S. Freimann, Právní postavení pravoslavné církve, 2007 Teplice, CMNF, s. 204

E.S. Freimann, Farnosti v Ruské pravoslavné církvi, Církevně právní rozbor, 2008 Teplice, CMNF, s. 111

E.S. Freimann, Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny, 2011 Teplice, CMNF, s. 180

E.S. Freimann, Order of the Knights of st. Constantine and Helena, 2015 Teplice, EOSC, s. 106

E.S. Freimann, Order of the Knights of st. Constantine and Helena, Dress-code, 2017 Praha, EOSC, s. 144

E.S. Freimann, Labarum, 2020 Praha, EOSC, s. 176

E.S.Freimann: Signum Christi, 2023 Praha, EOSC, s. 184